Rodina je jako strom.
Je zakořeněný, roste pomalu, postupně košatí, zná čas květu, plození i oddechu.
V jeho větvích je možno se schovat, mít dobrý výhled, natrhat si dobrých plodů, odpočinout si.

Ve větvích je také možné se trochu ztrácet, trochu osamět, spadnout, odřít se.
Každý strom má svůj příběh, svůj čas, svůj tvar a svojí melodii.
Stromy se množí v další stromy, tvoří alej, les, sad.